|
Na rozsáhlých půdách zámeckých choval se slad, chmel, deputátní a desátkové obilí
administrátorovo. Střecha byla šindelová a proto vždy pro tak vznětlivé věci hrozilo
nebezpečí ohně a to tím více, ježto v zámku umístěn byl pivovár, sladovna, bečvárna a
místnosti, v nichž se zacházelo s ohněm. Jiskra z pivováru vzlétnuvší na půdy zámecké
zapálila zásoby chmele a roznítila požár, jemuž celý zámek za oběť padl. Též i věž zámecká
shořela.
Kniha pam. II., str. 40– 41 popisuje oheň a požár zámku následovně: "Kolem deváté
hodiny dopolední 18. května 1779 vypukl oheň nad ložnicí administrátorovou, asi zaviněn
jiskrou z komína pivovárského tam vzlétnuvší. Hned jsme byli pohotově, ale ježto střecha
byla stará a vyschlá, stál za několik minut zámek v plamenech a lehl během jedné a půl
hodiny popelem. Z celého zámku i kostela nezbylo ani tolik zdravého dřeva, co by se do sáhu
srovnati dalo. Shořela i věž zámecká a zvony se žárem roztavily, z nichž o jednom šla pověst,
že byl posvěcen od sv. Vojtěcha. K hašení ohně dostavilo se jen málo lidí a proto dalo se málo
zachrániti. Všechno obilí shořelo, pšenice, žito, ječmen, čočka a hrách. Zásoby sladu zkaženy,
rovněž i chmel. Co zbylo, bylo načichlé dýmem. Oheň doutnal až do rána druhého dne a byl
vším úsilím uhašován. Nejvíce k utlumení ohně přispěl řítecký správce Matěj Fišer se šesti
poddanými, kteří přispěchali k ohni, majíce všechny potřebné nástroje a pomáhali až do noci
oheň hasiti. Při zachraňování nábytku z ložnic měl velikou zásluhu myslivec mořínský Josef
Svoboda. Z poddaných zbraslavských nepřišel k ohni nikdo. Z Letů, obce nejbližší, přišel ku
pomoci Vlášek, z Mokropec bratří Pánkové, z Řevnic syn rychtářův Jan Ráž. Požár zachvátil i
barák Josefa Ledviny, vdovy po Šplíchalovi, barák Jana Krejzy a chalupu přívoznickou, která
až do základů shořela, kdežto u ostatních shořela toliko střecha."
Během tří let byl vystavěn zámek znovu v podobě, v jaké se nyní nachází. Stavbu
prováděl stavitel Brachner a mistr tesařský Phanner, výlohy obnášely 2618 fl 36 kr.
Pisatel se zmiňuje, že tehdy byla veliká nouze o stavební dříví, ježto řád stavěl
stodoly ve Slivenci, které koncem máje 1779 požárem zúmyslně založeným zničeny byly.
Proto dováženo dříví i z Borotic a z Klučenic. V r.1781 stal se zámek k obývání způsobilým a
obýval jej kromě administrátora ještě správec dvora. V malém domečku napravo od vchodu
bydlel sládek, který též tam měl výčep piva t. zv. šenk.
Věž zámecká byla dostavěna r.1781 a prozatímně kryta šindelem. Na ní upevněny
hodiny, dílo zdejšího hodináře Tučka, v ceně 300 fl. Byly ručně dělané a dle výroku
tehdejšího faráře Hynka Svobody si hodinář věru tolik nezasloužil. Cimbál byl malý a ten dal
dělati provisor Hofmann u zvonaře a stál 25 fl a ten prý, spíše k hodinám do pokoje, nežli na
věž přikován býti mohl, skrze maličkost svoji a nezvučuje.Zdejší hostinský Tomáš Petrák
v r.1897 hodiny ty ještě spravoval. Zdejší farář Matěj
Reichenauer dal v r.1901 vlastním základem na věži umístiti hodiny nové se dvěma cimbály,
které dodala firma Heinz z Prahy.
Koncem století XVIII. v létech 1797-1800 dal tehdejší uměnímilovný farář Krombholtz svým
nákladem všechny ložnice a sál okrášliti vzácnými malbami, jež po tři zimy prováděl pražský malíř
V. Schlachter. Zachovaly se podnes v dobrém stavu.
V prvním velikém sále, do něhož se vstupuje podlouhlou předsíní, spatřujeme pyramidovitá, hnědě
polévaná kamna z doby napoleonské, na stěnách vyobrazena jsou poprsí antických filosofů. Tón
základní jest držen v barvě zelené a na stěnách jsou namalovány výjevy z mythologie, též i z bible.
V pokoji druhém malby nástěnné jsou provedeny v barvě sytě modré a představují rybářské krajiny
z Nizozemí. Kolem dveří a jednotlivých obrazů táhnou se pásy, které vyplňují znaky knížat
duchovních, ale i světských, dále znaky měst a zemí. Ku př. Basilej, Kostnice, Norimberk atd. Na
stěnách proti sobě jsou namalovány dvě překrásné vázy s kyticí růží a jiných květin. V pokoji
třetím, kde převládá tón růžový, jsou zobrazeny bohyně antické tak krásně, že na první pohled
míníme před sebou míti obrazy plastické.
Po několika schodech vstupujeme do příbytku administrátorova, do něhož se vchází z dlouhé a
prostranné chodby. Zajímavý je prostranný sál s květovaným malováním, kamna a veliké
starodávné obrazy, představující pobřežní krajiny. Při bližším ohledání seznáme primitivismus a
anachronismus v malbě s pochybenou perspektivou. Podobné obrazy maloval Jan Spitzer /1711-
1773/, pražský rodák. Dle Dlabačova slovníku III-140 vyučil se Spitzer u Dominika Barbieriho a
maloval fresky v Hradištku u Štěchovic. Nejkrásnější pokoj je poslední. Tón jeho jest
ultramarinově modrý, na obrazech nástěnných spatřujeme výjevy ze života biblického. Na
prostranné chodbě zachován jest veliký krb, jímž se bílá kachlová oblá kamna vytápějí.
Do roku 1847 vedla mezi zámkem a budovami sousedními č.43 a 44 ulička, jíž se mohlo projížděti.
Téhož roku učiněna smlouva s obcí, že se ulička ruší, aby byl dovolen průchod zámkem. Směrem k
soše sv. Jana jest malá zahrádka, kol sochy vsazeny r. 1712 čtyři lípy, z nichž tři dosud stojí. Roku
1847 bylo nádvoří zámecké vydlážděno. V r. 1882 dána na chodbu zámeckou nová dlažba z
cementových dlaždic místo dlažby z cihel.
Za světové války proměněny byly některé místnosti v zámku za útulek pro rekonvalescenty. Pokoje
proti vchodu na kůr, byly proměněny v nemocnici. Modrý poslední pokoj sloužil za obydlí
dohlížitelům. Několik let byl potom tamtéž umístěn obecní úřad a chodba plnila se často lidmi,
čekajícími, až jim budou vydány různé chlebenky, moučenky, cukřenky, t.j. poukázky na chléb,
mouku, cukr, mýdlo atd.
Ze silnice, vedoucí přes most, skýtá zámek malebný pohled a obrysy jeho zejména večer, kdy
nádvoří je ozářeno elektrickým světlem, rýsují se do tmy a upomínají svým vzhledem na
starodávnou renesanční stavbu.
V jedné místnosti v přízemí nacházejí se tři náhrobní kameny /epitafia/ ze sliveneckého mramoru s
nápisy prozrazujícími nám, že pohřbeni byli v kapli tři zde zemřelí faráři a sice: Hynek Vališ, jenž
zemřel r.1696, Samuel Finkaus r.1737 a Jan Nep. Fromb r.1779.
Na nádvoří zámeckém rostly kdysi kaštany červeně kvetoucí, jež ale byly odstraněny. Též tam
vsazena byla lípa. Když velmistr Marat místo starého kláštera v Praze vybudoval nový dům
řádový, přál si, aby ze všech far a statků řádových nějaká rostlina, keř, neb strom do nového domu
byly přeneseny a tam vsazeny. Z Dobřichovic žádal lípu, jenž rostla v zámeckém nádvoří. V r.1913
byla tam skutečně převezena, zasazena a zelená se dosud.
|